Jezdecký sport jako koníček

Jeden z nejrozšířenějších „koníčků“ jsou koně a koníčci. Možná, že právě odtud pochází tento specifický počeštěný výraz. Pravdou je, že vznikl v době, kdy koně provázely lidský život doslova na každém kroku a jejich síla byla využívána pro pomoc s namáhavou fyzickou prací. Dnes jejich sílu nahradily stroje a přece jen si koní vážíme jako svobodných bytostí, obdivujeme jejich vitalitu a schopnost vyvinout dynamický pohyb. Mnozí z nás sledují koně ve volné přírodě anebo je pozorují při synchronizaci s jezdcem v sedle, každopádně jde o překrásný, ale velmi náročný sport.

Ze sedla je pohled na svět úplně jiný

Některé děti již v předškolním věku projeví zájem o domácí zvířata a mnohé z nich touží usednout na koňský hřbet. Mají odvahu to zkusit a se zvířetem pod sebou doslova splynout. Dodnes nikdo nedokáže spolehlivě objasnit, proč mají někteří ke koním odpor a mají z nich strach, zatímco jiní lidé, i subtilní drobné postavy, si s nimi rozumí. Máte-li tedy v rodině nějakého „koňského obdivovatele“, snažte se mu dopřát alespoň trochu podpory a umožnit mu realizovat toto překrásné hobby.

Základní výcvik je nutný pod vedením zkušeného instruktora

Každý, kdo se někdy do sedla posadil a vyzkoušel s koněm splynout v jeden celek, jistě si vybaví ty nádherné okamžiky, které vyniknou především při vyjížďkách ve volném terénu. Nežli se však do volné přírody vydáte, musíte absolvovat alespoň základní výcvik. Ten je zaměřen na souhru jezdce s koněm, na základní pohyby a vysedání v klusu, na pobízení zvířete holeněmi a současně na polohy nohou ve třmenech, kdy musí pata chodidla směřovat směrem dolů pod třmen. Výcvik na jízdárně je nutný k tomu, aby se jezdec cítil v sedle bezpečně, uvědomil si, jak se zvíře pod ním pohybuje a nepůsobil na jeho hřbetu jako nepříjemná překážka, ale naopak dosáhl vzájemné pohybové souhry.