Business

Kdybychom my lidé vzali jakékoliv dva kusy materiálu a stloukli je hřebíky dohromady, víme všichni, jak by to dopadlo. Spojení by to bylo pevné a kvalitní a mohli bychom se na něj spolehnout. Toto by drželo pohromadě tak, jak bychom si to přáli. Ovšem i tehdy, když už bychom si to nepřáli. To stlučené dohromady hřebíky by se od sebe sice zase oddělit dalo, ale pouze silou, a opětovné spojování a rozpojování by tu bylo velice komplikované.

A kdybychom ony dva kusy nějakého materiálu spojili lepidlem? Pak by byla otázkou kvalita a trvanlivost takových spojů. Na rozdíl od svarů, u kterých by bylo pro změnu jisté, že už bychom tímto spojené kovové díly nedostali od sebe. Jedině snad autogenem by se to pak zase dalo rozdělit, ale to jen za cenu poškození nebo přímo zkázy takto rozdělovaného výtvoru.

A tak je dobře, že lidstvo poznalo už i způsob, kterým lze leccos spojovat i rozpojovat tak, jak se nám to právě zlíbí. A sice spojování šroubováním.

Když chceme něco opravdu kvalitně, ale současně i ne na trvalo spojit, prokazují nám dobré služby třeba nejrůznější šrouby a matice. Případně šrouby bez matic nebo do materiálu vyvrtané závity.

Jakkoliv je závit v podstatě banalitou, na které už nikdo z nás nic skutečně zajímavého nevidí, musíme si přiznat, že bychom byli právě bez závitů v mnoha ohledech zaostalejší, než jako je tomu v naší současnosti.

A jsou to závitníky narex, díky nimž máme dnes závitů tolik druhů, že je skutečně z čeho vybírat. Tyto nám umožňují tvořit závity vnitřní, vnější, pravé, levé, hranaté, kuželové, oblé, trojúhelníkové, lichoběžníkové, vícechodé a kdo ví, jaké ještě, a to ve skutečně vysoké kvalitě, jakou si dnešní moderní doba žádá. Ať už má někdo požadavky sebenáročnější, dá se mu s takovými závitníky vyhovět, a pak už můžeme šroubovat ostošest. Což je často to nejlepší řešení spojů, jaké si jenom lze zajistit.